Potrestaná závisť

Bьlь dvá bratři, jeden tuze bohaté, druhé tuze chudé. Jednó hlidał chudé svymu bohatymu bratru snopь na polu, a dьž tak seděł pod mandelem, uhlidał biłó ženu, jak zbirała kláskь, co vostalь na záhonech a zastrkávała do mandelu. Dьž pak až k němu přъšła, chьtьł ju za ruku a ptał se ji, co je zač a co tu děłá? „Su tvyho bratra ščesti a zbirám ztraceny kłáskь abь mněł vic pšenice.“ „A prosim tě, hde pak je my ščesti?“ ptał se chudé. „Na véchodě,“ řekła žena a ztratiła se.

Uminił si chudé, že pude do světa hledat svyho ščesti. A dьž jednó z rána vodcházeł z domu, nenadále vьskočьła ze zápeci Bida a płakała a prosьła, abь ju takь vzał sebó. „O má miłá,“ řekł chudák, „sь tuze słabá a cesta daleká, nedošła bьs; ale já tu mám práznó flaščьčku, umenši se, vlez do ni, a já tě ponesu.“ Bida vlezła do flaščьčkь, a von nemeškał, zacpał ju špuntem a dobře zavázał. Potum na cestě, dьž přьšił k jednomu bahnu, vьďáł flaščьčku z kapse a strčьł do bahna a tak se Bidь zbavił. Po nejakym času přъšił do velьkyho mněsta a nejaké pán vzał jé do službь, abь mu kopał sklep. „Płatu ti nedám žádnyho,“ řekł, „ale co přь kopáňó nandeš, bude tvy.“ Dьž tak nejaké čas kopał, našił kus złata. Podli domłuvь bьło jeho, ale von přece połovic dał pánovi a kopał dal. A potum přъšił na železny dveřь, a dьž je votevřeł, bьł tam podzemni sklep a v něm velьky bohactvi. Tu slêši z jedné harmarь ve sklepě hłas. „Voteuř pane muj, voteuř!“ Pozvihł věko, a z harmarь vьskočьła krásná pana cełá bíłá, pokłoniła se mu a řekła: „Su tvy ščesti, co sь tak dłóho hledał, vod včьłka budu s tebó i s tvó rodinó.“ Potum se ztratiła.

Von pak vo to svy bohactvi zas se podělъl ze svém bévałém pánem a zvostał přec nesmirném boháčem a mněni jeho deň vode dně se množiło. Přъ tem přec nihdé nezapomněł na svó bévaló nózu a děáł chudém toho mněsta moc dobryho.

Jednó, dъž se procházeł po mněstě, potkał svyho bratra, keré tam přъjeł po své prácъ. I pozvał jé k sobě a vъpravoval mu dukładně včeckъ přihodъ svy, jak viděł na jeho polu ščesti kłáskъ sbirat, jak a hde se své Bidъ zbavił a jiny věcъ. Častovał jé u sebe kolъk dni a potum mu dał na cestu moc peněz a ženě i děťom jeho moc daru, a rozłóčъł se s nim bratrskъ. Ale bratr jeho bъł neupřimné a záviděł mu toho ščesti. Dъž se ubirał dom, pořáď přeméšleł, jak bъ na bratra svyho mohł zas Bidu posłat. A dъž přъšił k tomu mistu, kde bratr jeho flaščъčku pochovał, hledał, dlóho hledał, až ju našił a hneď votevřeł. V okamžeňó vъskočiła Bida ven, před vočъma jeho rostła, začała vokoło něho radostně skákat, vobjała ho a lóbała a děkovała mu, že ju z vězeni vъsvobodił. „A za to vděčná budu tobě i tvé rodině až do smrti a nihdé vás nevopustim.“

Darmo závistivec se vъmłóvał, darmo ju posiłał k prvnimu pánu, Bidъ se nijak nemohł zbavit, ani ju prodat, ani darovat, ani zakopat, ani utopit, pořáď bъła mu v patách. Bohatstvi, co si dom vezł, pobralъ mu zbujnicъ, dom se dostał žebrotó a našil misto svyho staveni hromadu popeła, a s pole mu zatim órodu všecku pobrała voda. A tak nezvostało závistivymu boháču nic než jenum Bida.

(Chromeč)

Advertisements
Post a comment or leave a trackback: Trackback URL.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: