O putování P. Ježíše se sv. Petrem

Hrách

Dèž chodilè Pán Ježíš se svatém Petrem po světě, šlè polem, hde hakorát sedlák rosívál hrách, a hneď ho cestè. Zastavilè se ho něho a P. J. povidá: „Sedláče, proč siješ ten hrách haž k cestě, dèť ti ho lidí bodó trhat!“ „E nechť, dèž bodó mět lidí co trhat, bodo mět he já,“ a mjél.

Šlè dál. Tam zas hiné sedlák sél hrách, ale ho cestè vèko. Zas se ho P. J. ptál, proč k cestě dává vèko a tepruvá dál hrách. „No, habè mně lidí nechodilè na hrách. Dèž pudó vokolo, bodó vidět vèko a nepudó na hrách.“ Ale nemjél hani vèkè, hani hracho. Pámbu mo nepožehnál.

Troník

Dèž tak zas šlè, svaté Petr ztratíl troník a bél lenošné ho zvíhnót, a hani ho nezvíhl. P. J. šíl za ňém a zvíhl milé troník a kópíl za ňé 70 kadlátek. A dèž tech kadlátek kópíl, šíl před ňém a pořáď po jedné póščél, a Petr za ňém zvíhál a jedl. Dež juž bèla poslední, povídá mo P. J.: „Vidíš, prv sis nechcél zvíhnót troník a včíl juž 70tá hopadla, a tè ses s každó zvíhál.“

Hobe

Tak potom zas šlè přes dědino, a jedna tam seděla s koláčama, žena chodobná. Tak von sv. Petr tech koláčů kópíl, ale Páno Ježišovi jich všeckè nedál, sobě nechál třè a chcél jich sněst, habè P. J. neviďél. Ale dèž strčíl kósek do hobè, von se ho neco ptál, ten P. J. sv. Petra. Von to honem zahodíl a vodpovídál, ale P. J. se ho pořáď ptál, haž von všeckè tè koláče pozahazuvál z hobè, a tepruvá haž bél poslední, juž se ho neptál. Dež se potom zvrátilè, šlè zas tadema tó cestó, a z tech koláčů bèlè všade po cestě verůstlý hobè, a že bèlè z tech koláčů, co sv. Petr póščél z hobè, proto se menujó hobè.

Proč hose stávajó v zimě vo jedné noze?

Šlè zas přes jedno dědino a přišlè do hospodè. Měla tam hospodská hoso. No, habè pré jim jo teda přechèstala, že jo bodó jést. Sv. Petr nemuža dočkat, hořízl milé hosi stehno a snědl, habè P. J. nevěďél. Dèž potom dostalè na stůl, P. J. povidá: „Co to je? Dèť má hosa dvě nohè!“ „Ale deť má přece jenom jedno!“ A dèž potom vèšlè na holec, bèlo tam nekolik hosé, a jako bèlo v zémě, stálè na jedné noze. (Tó drohó mívajó v peřó skuvanó.) „Vidíš, Pane, má každá jenom jedno noho.“ Drohó teda sv. Petr snědl.

Boží požehnání

V hiné zasi dědině hledalè si nocleha a bèlè tam na noc ho jedné hospodèně. Dala jim pěkně večeře a hostlaní jim nachèstala. A dèš potom ráno vodcházelè, ptalè se, co že za nocleh. „E nic, jenom co bè mně Pámbu požehnál mé práci!“ Dèž teda vodešlè, donesla si plátna, že bode stříhat na košole. Meřila, stříhala, ale plátna bèlo pořáď stejno, ješče přebévalo. Přišla k ní sósedka. „Co děláš?“ „Vidíš, měla sem tadè na noc dva lidi, a dèž vodcházelè, co pré za nocleh? Jářko, no co, jenom dèbè mně Pambu požehnál mé práci! Dnes vezmo plátno, stříhám a vono ho nic nehobévá.“ Ta sósedka bèla tůze lakomá a take be ráda tè lidi dostala na nocleh. Dala jich teda hledat, a haž jich našla, habè k ní šlè take na noc. Dèž vodcházelè, vona take že vod nocleha nic nechce, jenom habè jí Pámbu požehnál. Jak zavřela za nima dveři, hneď vzala míšek s penězama, že bode čítat. Ale sotva začala čítat, přišlo jí s vodpuščením na strano a než si zas k temo sedla, zas, a tak nenačítala nic.

Včele

P. J. měl na čele strópek. Jednó si ho zedřel. Šlè vokolo stroma, a tam v něm bèla takuvá ščerbina. Do té ščerbinè jé teda dál. Dež šlè zasik spátkem, vokolo teho stroma, jenom to bzučelo a všecko to vèlízalo z teho stroma, z té ščerbinè. Sv. Petr ptá se: „Co to je? Dèž sme šlè napřeď tadematu, nebelo tadè nic; co bè to přece bèlo?“ „To je z mýho strópka, co sem měl tenkrát v čele; proto se bodó menuvat včele.“

Kukačka

Jednó zasi přišlè spolo k pekařce a chcelè, habè jim prodala chleba. Vona ale že nemá, že ho včilka jenom vèprodala, ale dèbè chvilko počkalè, že hotrhne těsta, co má zadělaný, dá do pece, šak že to bode hneď, nejaké malé bochník. Že to bèlo Páno Ježišovi, von v peci hodně napekl. Ale pekařce bèlo líto teho chleba jim dat. Šla na hůro a tam si sedla do svislů a že se nevokáže, až se dosť načekajó a vodendó. Voni teda nemuža se dočkat, šlè bez chleba. Pekařka jak se na ně kókala, dèž vodcházelè, stala se za pokoto kukačkó.

(Jiříkovice u Brna, transcription by Šeb. Páral)

Advertisements
Post a comment or leave a trackback: Trackback URL.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: