Pryncka z rohama

NOTE: The following text uses a phonetic spelling. For technical reasons, the sequence ⟨ň´⟩ is used to transcribe the long palatal nasal (the long counterpart of the ⟨ň⟩ consonant)

Býł jeden bohatý ḿeščan a ḿéł tři syny. Že býł za sebe, dáł ych všecky tři do škoł. Aľe tem učéň´ dł́ho nevoňeło a tož zb́ehľi ze študyjí a daľi sa na vojnu. Tam sa teprú dostaľi z déšča pod okap. Držaľi ich tam tuho a nidz ím neproḿíňaľi. Tož ai s téj vojny zb́ehľi a utékľi do hor. Prvňí noc nájstarší hľedáł u ohňa. O půłnoci přišła k ňem stařenka: było í zima, tag ý zuby drkotały, a ptała ho, aby sa í dáł zehřít. “Enom sa zehřéjte, stařenko!” pav́íł ý voják, a přiłožíł na oheň sucháří. Stařenka, jak se zehříła, ṕekňe mu poďekovała a dała jem ḿíšek, co ḿéł takovú moc, dyž ňím zatřepáł, hneď v ňem były peň´ze. Druhú noc hľedáł prostředň´. Zas přišła tá stařenka, zehříła sa a dała mu píščełku, dyž na ňu zaṕískł, přivaľiło sa vojska koľik chťéł. Třeťí noc hľédáł u ohňa nájmłačí, a tom stařenka dała takový płášč, dyž ho vzáł na sebe, gde si v́iňšováł, hneť tam býł.

Potom sa ťi třé bratři zebraľi a šľi do ḿesta. Příjďa do hospody, ptaľi sa hospockého, co tu nového. “Nic takového,” pov́ídá hospocký, “ľeda ľesti ste nepočuľi o našéj prynce.” “Ňidz me nepočuľi, veď zme my ľidé přespoľň´. A toš co je s ňú?” “No co je s ňú,” pov́ídá hospocký, “zve k sob́e žeňichy, že enom za toho půjde, gdo ju v kartoch obehraje. Přichoďíja mnozí, z bľíska ai z daľeka, aľe až do včiľéjška všecky obehráła.” “Víte co, bratrové, skuzme my u ní také ščestí, gdo v́í, nepodaří-ji sa náḿ í obehrát.”

Druhý deň ráno šéł tam k ňí nájstarší bratr, co ten ḿíšek ot stařenky dostáł. Pryncka pravda pořáď vyhrávała, aľe obehrát ho nemohła, proto, jak prohráł všecky peň´ze, co ḿéł v ḿíšku, zatřepáł ňím, a hneď ho ḿéł zas pľný dukatů a dvacítek. Aľe pryncka brzo zmerčiła, co je to za ḿíšek, a nabaťkała ḿiłého hráča, aby ostáł u ňich v kráľovském hraďe na noc, že budú ráno zaz hrát, a ľesti ho aň zitra o všecky peň´ze neobehraje, že za ňi půjde. Voják sa dáł nabaňkat a ostáł tam na noc. V noci, dyž usnúł, pryncka sa ṕekňe g jeho łušku přikradła, zebrała mu ḿíšek, dała honem také takový ušit, ṕichła do ňeho pár dukátů a z hrsť dvacítek a potstrčiła mu ho. Ráno daľi sa z novu do hry. Vojág za chv́íľku všecky peň´ze, co ḿéł v ḿíšku, prohráł. Zatřepáł ḿíškem, aľe ať třepáł jak třepáł, ḿíšeg ostáváł prázný. Co ḿéł včiľ ďełat? Z haňbú odešéł ze zámku a vráťíł sa do hospody a vykłádáł młačím bratrom, co sa mu přihoďiło. “O to ňic,” pravíł bratr prostředň´, co ḿéł tú píščełku, “ešče ráda ťi pryncka ḿíšeg vráťí.” Vzáł ṕíščełku, vyšéł za ḿesto a odpov́eďéł kráľov́i vojnu do štyrech a dvacíťi hoďin. Kráľ nebáł sa na siłu vojenskú žádného kráľa široko okoľičňe a vyšéł hneď z ḿesta ze všeckým vojskem. Výjďa do poľa, ňigde nev́iďéł žádného nepříteľa. Aľe v téj ten vojág zaṕískł na ṕíščełku, a hneď było u ňeho — gde sa vzało, tu sa vzało — dvakráť v́ec vojska jag ḿéł kráľ. Strhła sa veľiká b́itka, a voják, trúfaja si veľice, ṕekňe si podřimováł. Uhľédła ho pryncka z hradu a hneť sa dovťíṕiła, že to néňi po dobrém. Zebera sa poď ven a poprosiła kráľa oca, aby ý dovoľíł, že půjde toho vojáka prosiť za ḿiłosť. Přikradła sa ṕekňe po tichučku, vzała ṕíščełku, vtáhła dech do sebe, a vojsko hneď jak by sa zem nad ňím sľehła. Voják sa probuďíł a v́iďa, co sa stało, dáł do kyt a uťikáł do hospody, tak sa nad ňím prášiło.

“No, vy ste to ṕekňe vyvédľi,” pov́ídá nájmłačí bratr. “Včiľ půjdu já, a býł by v tom šľak, abych ý neporaďíł. Vzáł na sebe płášč a řekł si, aby býł u pryncky v́ izb́e. Hneť tam býł a buďa tam vzáł pryncku pot płášč a v́iňšováł si, co by býł za devaterým kráľostvím v devaterém moři na pustém ostrov́e. Aňi to nevyřekł, co by pěd napočítał, už tam byľi obá. Pryncka viďa, že néni pomoci, dała sa do prošáka a potkłádała sa, že bude jeho. Choďiľi społem po tom ostrov́e, až přišľi g vysokéj jabłoňi. Na téj jabłoňi były překrásné jabka, a vůňa od ňich daľeko široko sa roznášała. Pryncka pořáď ešče ňic dobrého nezmýšľaja, vzała jako chuť na ty japka a poprosiła vojáka, aby vyľézł na jabłoň a utrhł ý ze dv́e. Vojág nedaja sa dł́ho pob́ízať, ľebo ai mu sa tech ṕekných jabłýšek zachťeło, zhoďíł płášč a čaháł na jabłoň. Zatým pryncka chýt płášč, už ho ḿeła na sob́e a pomysľa si: “ať su v hraďe svého oca,” už tam była. Vojág vyľeza na jabłoň, utrhł si japko a zedł ho. Potom natrhaja jabłek pľné kapce, ľézł dołů, aľe nemohł z ḿísta pro hałuze, ľebo po tom japku narůstły mu hrozné rohy. Vołáł pryncky, aľe pryncky ňigde, tá už si ṕekňe seďeła na hraďe u svého oca a vykłádała, gde była a jag vojáka o płášč ošúľiła.

Voják prokľesťa si křivákem hałuzí, sľézł z jabłoňe a choďíł z rohama po ostrov́e. Choďa tak po tom ostrov́e živíł sa kořénkama a jahodama, až na druhém konci ostrova přišéł g hrušce. Na téj było hrušek, tak sa pod ňema ohýbała, a voňeły, až sa srce po ňich třásło. Utrhł si jednu, a jag ju sňedł, hneď mu rohy spadły. Gdož býł rači jag on! Najedł sa tech hrušek do vůľe a natrháł si ich do záňadří.

Potom si sedł na břehu a vyhľédáł, skoro-ji tu pojede nejaký šíf, co by sa dostáł nejag dóm. Nečekáł dł́ho. Jeľi tu kupci na veľikém šíf̕e, a usłyša ho vołat, přiraziľi g břehu a vzaľi ho na šíf. A na ty zbohy byľi ťi kupci z toho kráľostv́í, co tá pryncka s ňeho była.

Sľeza ze šífu vojág hneď vaľíł do ḿesta. Było v neďeľi, pryncka była v kosteľe. Dyž už ḿeľi ít s kosteła, vojág rozłožíł své vzácné japka u cesty na prodaj. Pryncka iďa ḿimo, dyš ty japka tak ṕekňe voňeły, ukrutečnú chuť na ňe vzała, a příjďa dóm, hneť svoju komornú posłała, aby ych nekoľik kúṕiła. Aľe voják toľéj za ňe zacéňíł, že sa komorná až ľekła a bez jabłek sa vráťiła. Toš tedy šła sama pryncka a kúṕiła si ich za veľiké peň´ze ṕet. Jedno dała komornéj, štyry nechała sob́e. Komorná šła pro cosi do skľepa, sňedła tam to japko, a sňeza ho, už nemohła ven, co í toľiké rohy narůstły.

Aľe aňi pryncka dł́ho bez ňich neostała. Otevřeła si okno a vyľehňa s ňeho pojídała chutné japka ďívaja sa dołů na uľicu. Dyž komornéj z jednoho japka toľiké rožiska narůstły, možete si pomysľet koľiké były pryňčiny ze štyrech! Nebyło inéj rady, než zavołat zedň´ka a dat rozbúrat kus zďi, aby mohła pryncka hłavu ai z rohama z okna vyďełat.

Aľe co včiľ s tema rožiskama? Pryncku było hrozňe haňba, bez přestáň´ b́edákała, na uľic by nebyła šła o živý sv́et, ba nemohła pro rohy aňi ze dveří; a komornú, tú moseľi ve skľeṕe kŕḿit.

Kráľ dáł po cełém kráľoství rozhłásit, gdo jeho céři od tech rohů pomože, tom že ju dá za manžełku a s ňú pů kráľostv́í. Poschoďiľi sa gde jací dochtoři, aľe pokrča ramenama z jakú přichoďiľi, s takovú odchoďiľi.

Náš vojág zaséj seďéł v téj hospoďe, co v ňí gdysi býváł ai z bratrama, aľe hospockém nedáł sa znat. Dyž jem hospocký tú nov́inu vypraováł, pov́ídáł, že je také dochtorem a že by v́eďéł od toho ľék. Hospocký hneť s tú radostnú správú b́ežéł na hrad, a kráľ přišéł sám do hospody a prosíł neznámého dochtora, aby sa sḿiłováł nad ňím a može-ji, aby jeho céři pomohł. Voják příjďa na hrad kráľovský, aby své uḿéň´ ukázáł, napřeť komornéj od rohů pomohł. Dáł ý užit prášku z hrušky, a rohy hneď í spadły. Potom sa dáł zavéct do pokoja pryňčiného a kázáł aby ho s ňú nechaľi samého. Dyž byľi saḿi, voják pov́ídá: “Miłá pryncko, vaše škaredé rohy sú pokutú za jakési veľiké hříchy. Vy ste sa isťe veľice prov́íňiľi, tož napřeť sa mosíte z tech hříchů vyznat.” Pryncka sa skrúšeňe vyznávała, že gdysi ošiďiła jakéhosi cizího čłov́eka o ďivotvorný ḿíšek. “Na spov́eďi, ḿiłá pryncko, néňi dosť,” pov́ídá voják, mosí byt ai pokáň´: sem s tým ḿíškem!” Dyž ḿéł ḿíšek, dáł prynce užit prášku z japka. Jag ho užiła, rohy ešče porůstły. “ḿiłá pryncko,” pov́ídá voják, “ešče vy máte jakési hříchy na sv́edoḿí!” Pryncka sa přiznała, že druhém vzała ṕíščéłku. Dostaňa píščéłku, dáł ý zaséj prášku z japka. Rohů přirůstło zaséj, že były až do tły. “Ešče to néňi všecko,” pov́ídá voják; “nepomože nic, enom sa vyspov́ídajte ze všeckého!” Dyž mu ai płášč vydała, pov́idá voják: “Jak sa mohła kráľovská céra na takovú darebňicu zohavit!” Potom vzáł płášč na sebe a pomysľéł si, aby býł doma u svého oca.

Tam už byľi obá starší bratři ukryťí, ľebo sa po ňich zháňaľi, protože byľi dezentéři. Dyž sa vráťíł nájmłačí z ḿíškem, ṕíščeľkú a płáščem, uš si trúfaľi a sḿeľe si choďiľi po ďeďiňe.

Zdov́eďeľi sa o ňich vojenščí páňi a posłaľi pro ňe dvaced mužů z oficírem. Aľe dezentéři sa ich máło ľekľi. Nájstarší zaṕískł na ṕíščełku, hneť tu było štyryced vojáků. Kráłovčí vojáci byľi pob́iťí, enom oficír utékł a oznáḿíł kráľov́i, co sa stało. Kráľ posłáł na ňe cełý regement, aľe ai ten býł za chv́íľku prob́itý, enom obršt sa vráťíł. Kráľ sa s toho hrozňe rozhňeváł a vyprav́íł sa na ňe sám s cełým vojskem. Aľe bratři už ho čekaľi z vojskem ešče v́ečím. Nechca z bůhdarma proľévat krv́i, prosiľi kráľa, aby ych necháł za pokojem a po dobroťi odešéł. Aľe kráľ enom sa b́it a b́it. Dyž sa b́it toš sa b́it. Strhła sa hrozná patáľija, za hoďinu všecko vojsko kráľovské było porúbané, enom kráľ ostáł. Což ḿéł včiľ ďełat? Udobříł sa z bratrama a otpusťíł ým všecko a nájstarším dáł svú céru a pů kráľostv́í. Vojska ten ḿéł dosť.

Druhý bratr, co ḿéł ten ḿíšek, svýma peňezama také si brzo našéł krásnú pryncku a po smrťi jejího oca stáł sa kráľem. Zbýváł ešče nájmłačí. Spoḿéł si na pryncku z rohama. Tá chuderka už sa dávno odkáła a poľepšiła. Zašéł do toho ḿesta, ohłásíł sa zaséj za dochtora, aľe včiľ už í dáł užit prášku z hrušky. Rohy ý spadły a s ňema ai bývałá ošemetnosť a pýcha. Zaḿiłovała si svého osłoboditeľa a vzała si ho za muža.

Była svaďba hłučná, obá starší bratři ze svýma prynckama ai z rodičama přijeľi na ňu. Jedľi, piľi a dobře sa ḿeľi a ľesti neumřeľi, žijú podnes. Býł sem tam také. A była tam paṕírová zem a já sem sa propadł až sem.

(Zlín dialect)

Advertisements
Post a comment or leave a trackback: Trackback URL.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: